Mirko Vosátka - Grizzly (27.11.1911 – 19.1.2004)

Mirko Vosátka se narodil do slavné sportovní rodiny, jeho bratři byly známí fotbalisté Slávie. Otec ho ovšem místo ke sportovcům dal ke skautům. V devíti letech se stal Mirko členem 5. oddílu pod vedením J. Nováka, autora jeho oblíbeného románu Skautská srdce. A od té doby až do konce života ze skautské stezky nesešel a většinou jí aktivně spoluutvářel.

Během několika let získal Vosa, jak zněla jeho tehdejší přezdívka, množství odborek, které již jako rover zakončil zkouškou nejvyšší – lvím skautem. Touha po vodě ho přivedla k vodním skautům a rodinné důvody do slovinské Lublani, kde založil družinu říčních skautů, tzv. porečanů. Posléze byl jmenován kapitánem oddílu i oblasti a začal se aktivně účastnit roverského programu.  Po návratu do Československa začala jeho éra „převozníka“. Byl vysílán na různá místa s úkolem skautské služby. Tak převedl suchozemskou Pětku mezi vodáky, ministranty Legio Angelica mezi skauty, starší junáky 4. oddílu mezi rovery kmene „G“. Zároveň se stal vodáckým i lesoškoláckým instruktorem a především začal intenzivně psát, kreslit a sbírat vše, co se týkalo tábornických dovedností.

Jeho první příručka Táboření byla právě na toto téma psaná pro časopis Legio Angelica. A následovaly: Vodáci ahoj!, Rok malých dobrodružství, Patenty přírody, Skautský rok a Rowerské dopisy. Ty dvě posledně jmenované už po válce, kdy Grizzly vedl 40. oddíl vodních skautů, pracoval s rovery i přednášel na lesních školách. Jeho profesní dráha ho zavedla od chemického laboranta k botanice a ochraně přírody. Stal se konzervátorem státní ochrany přírody a další léta spojil s Českým krasem. Vedl zde zálesácké školy a obdobu roverského kmene se skupinou Mikráků. A krom toho stále psal a kreslil. Ke knihám s tábornickou tématikou si přibral ochranu přírody a tak vyšly například Toulky přírodou či Chráníme přírodu.

Revoluce ho zastihla v jižních Čechách, které se staly jeho posledním bydlištěm. Připravil nová, přepracovaná vydání svých starších příruček a napsal několik nových ať roverských či přírodovědných. Ale především jezdil po Čechách i Slovensku - přednášel, povídal a získával si nová přátelství napříč generacemi. Jak nejlépe vystihl V. Cvrček – Vezír: „S tělem šlachovitého voraře, duchem zapáleného ochránce přírody a srdcem dychtivého rovera se nemohl ani ve vysokém věku stát skautským penzistou.“

Mirko Vosátka byl nositelem mnoha nejvyšších skautských vyznamenání a svých 75 let na skautské stezce shrnul v objemných pamětech  s názvem Jak jsem skautoval. Spisovatel František Nepil byl synem správce junácké rezervace v Nižboře, kam Grizzly často zajížděl a takto na něj vzpomíná: „Byli jsme zvyklí na jeho krásné a dokonalé skautské nářadí – přesně a účelně zabalenou tornu, kde každá věc měla své místo. Na „kochmašinu“ a americkou pánev v pevných, ručně šitých obalech, ostrou sekyrku s vlastnoručně vyrobeným topůrkem kroutícím se jako ještěrka i dýku „kanadu“ v indiánské pochvě. Mirko Vosátka byl pro mě vzorem zálesáka. … A když konečně přijel, přesně takový jak jsme si jej pamatovali, bylo mě dobře. Když shodil do trávy tu svou úžasnou tornu a řekl: „člověče u nohou ti leze tesařík jako hrom, koukej“, bylo mě úplně báječně.“  

Více o Mirkově životě se můžete dočíst v rozhovoru s Janem Čákou, který najdete ke stažení zde na webu. Nebo v knize Jak jsem skautoval, která je v prodeji v eshopu TDC.